Co bylo


Mr.Brown, 7.3.09

Tomuto koncertu předcházel chaos, chaos v celém významu tohoto slova, nic než zmatek, křik a výhružky, ale i přesto všechno, výsledek byl nadmíru uspokojivý. Devadesát platících, to už se nám dlouho nestalo, i po hudební stránce velmi povedený počin. Vystoupili dvě přespolní kapely, jedna na kterou se hodně čekalo a druhá místnímu publiku neznámá. Zbylé dvě kapely: stále inovativnější moss a navrátivší se punkáči oblékající nejčastěji krumlovské kanady. Ti také začínali. Poté co ste zaplatili ďábelských 66,60 (platilo pouze v předprodeji, což mnozí z vás nevyužili, což je samozřejmě vaše chyba). Kanady nezklamali, i přestože půlka kapely která ožije párkrát do roka působí v lehce popových No Crapes (pánové prominou) nezapomněli na starý dobrý punk a předvedli mladým punkáčům jak se kurva ten punk do prdele hraje. A pro všechny fanoušky dobrá zpráva: Kapela přemýšlí, vážně přemýšlí o tom že by vymyslela nový věci. Tolik nezvyklý začátek ve stylu punk. A pak už to šlo ráz na ráz. Punkový experimentátoři Moss Call Lees, další o tři chlupy lepší vystoupení než minule (jestli to takhle půjde dál, vyroste nám tady kapela minimálně evropských kvalit). Po krátké zvukovce kapely Jinovatka, se pánové odebrali do skrytých komnat klubu Brown, kde se převlékly do svých bizardních oblečků alá American Disco 60œ a podobných karnevalů a za bouřlivého potlesku vystoupali na pódium, co dodat, kdo neviděl neuvěří, dokonalé, inteligentní texty doplňovaly dekadentní vystoupení podbarvené temnou muzikou. To byste prostě museli vidět. Kdo neviděl Jinovatku, jakoby nežil. Pohled na Americkou vlajku mi pomalu, ale jistě zakaloval alkoholický opar (ano už sem s tim trapnej) a kapela Edith byla nad moje síly. Procitnul jsem až na poslední tři písně, a pak byl konec, ale jenom pro Vás smrtelníky, organizační výbor + valná část kapel se odebrali na pověstnou Hukot after party, nejdříve na Cubu, aby posléze všichni zůčastněný pomalu znaveni ránem umírali v Melodii, za časného svítání potkávajíce chudáky, kteří v neděli museli do práce, ste mohli vidět pár bizardních potácejících se figurek odebírajících se směr postel, aby nestihli své nedělní povinné obědy u rodičů a babiček. To vše a ještě více ste mohli zažít v sobotu 7. března. Jinovatka uchvátila nejenom mě a proto čekejte, že se v našem městě brzy znovu objeví.
Howgh.


Mr.Brown, 27.2.09

Snad nejblbější datum, které sem mohl zvolit, dělat punkovu akci, když na Vltavě hrajou éčka a plexis. Bohužel se to takhle občas povede. Jediná možnost jak přilákat lidi byla udělat opravdu vynikající plakát. S Terkou jsme přemýšleli nad ňakým ústředním motivem a přišli jsme na to, že nejlíp prodává sex. A prodal. 80 lidí. Vzhledem k termínu je to výborná návštěvnost, o tom se mi nezdálo ani v nejdivočejších snech. Dokonce se tam objevilo i pár pankáčů. Pohádka. Před nedávnem vyšel v jednich nejmenovaných novinách se mnou rozhovor, kde sem se chvástal, že dělám koncerty za pade a takový podobný kraviny, no a hned na to Literární večer (kilo) a tenhle koncert šest pětek, pro Vás posměváčky tedy vysvětlení:
Jak jistě víte na konci roku zasáhla svět finanční krize, V USA zkrachovalo pár bank, dokonce i pár evropských zemí skoro zkrachovalo, ale ČR se fin. krize dlouho vyhýbala, no ale teď už je i u nás, a jelikož Hukot je regulérní firma, museli jsme udělat pár nepopulárních opatření, tedy propustit většinu zaměstnanců, seškrtat náklady, atd., ale i přesto krize je krize a aby Hukot nezkrachoval, museli jsme přistoupit k tomuto krajnímu opatření - zvednout vstup na našich koncertech - nemyslete si, že díky tomu vyděláváme víc peněz. Naopak, za minulý rok byl čistý zisk Hukotu něco okolo půldruhého milionu, na tento rok naší finanční experti (které jsme už mimochodem také propustili) odhadli zisk něco okolo pouhých 800 000kč, což jak sami chápete je velmi tristní, pokles skoro o 50%, donedávna bylo podnikání v oblasti kultury velmi výnosný byznys, hlavně v oblasti alternativy a všech okrajových hudebních žánrů, navíc jsme dostávali milionové dotace nejenom od města, ale i od kraje, spousty sponzorů, no zeptejte se Čahyho, nebo kluků z noise agency, teď většina z nás musela prodat naše zánovní poršáky a pořídit si mercedesy, v hospodě místo Mojita, pít pivo, a místo Davidovek kouřit Máčka, no prostě krize. Tolik vystvětlení a jelikož jste určitě pochopili jak my pořadatelé jsme na tom bídně, tak pro případné dárce zveřejňuji číslo účtu na Kajmanských ostrovech, kam můžete posílat Vaše finanční dary, ale neposílejte méňě jak 100 dolarů, děkuji. č.ú.:1865981432/24985.
No a teď už k samotnému koncertu. První začala hrát budějická legenda Akia b.a. Pro někoho pouová halekačka, pro nás, jejich fanoušky nejlepší kapela na světě, kam se hrabou Stouni. Akio, Vaši fanoušci Vám rozumí. Kluci předvedli 90 minutový nářez na podiu a pan pořadatel slintal blahem, zahráli většinu hitů a ...a prostě bomba. Další na řadu přišli RIP, ČB kapela (rozuměj černo-bílá), kterou na podiich uvidíte sporadicky, kapela, která před nedávnem vydala novou desku 2084 ovlivněnou Orwellem a Floydama, předvedla energickou show (fuj, to je ale hnusný slovo) apelujíce na svědomí národa, donutila mnohé k zamyšlení. Třetí kapelka (další z těch nedoceněných) Hodně Podně, která úporně koncertuje po celé republice, ale v ČB není moc známá, předvedla standartní výkon (rozuměj skvělý), vtipné, inteligentní texty doprovázené jak netradičními nástroji (saxofon, trubka), tak netradičním obsazením (slečny basačka, kytaristka) zaujali nejenom své fanoušky, ale i mnohé jiné hudbychtivé nadšence. No a v ranních hodinách přišel konečně ten pravej punk, skupina SHAI, retropunk, z kterého vlastně vznikli RIP, punkáči dříve narození rádi zavzpomínali na začátky ripáků a s gustem si notovali legendární písně jedné z největších punkových kapel jižních čech. Dokonce i pánové z Plexis dorazili, aby si poslechli tuto legendu, i za cenu toho, že museli své vlastní vystoupení v kd Vltava zkrátit o celých 20 minut.
Začali se uklítet rozbité skleničky, vypité krabice od vína a společnost se začala rozcházet a těšit se na další výborný koncert Hukotu. A já sem vymyslel nový slogan: Hukot koncerty jsou fakt Hukot. (představte si do toho tu znělku) Dobrej slogan, ne?
Vaše názory očekáváme v diskuzi.
VᚠHukot s.r.v.o. (společnost s ručením velmi omezeným)


Mr.Brown, 23.1.09

Nápad uspořádat literární večer jsem v hlavě nosil už strašně dlouho, vznikl vlastně z mého pocitu, že v Budějicích se tomuhle ,,žánru", tedy básním ve spojení s hudbou, nikdo nevěnuje a z přesvědčení, že by to mohlo kulturychtivé občany přilákat. v čb se samozřejmě koná spousta zajímavých přednášek, spousta zajímavých autorských čtení, dokonce i spustu zajímavých filmových promítání, ale to vše probíhá mimo zájem širší veřejnosti, většinou v uzavřené skupince pár nadšenců, většinou kamarádů, známejch, nebo příbuznejch. Proto jsem se rozhodl tak trochu zpopularizovat tyto v podstatě okrajové formy umění, tedy propojit všechno dohromady, co si budeme povídat, většina z nás chodí na koncerty, kdo z vás naposledy slyšel něčí autorské básně(nepočítejte kamarády)? Jestli se to povedlo nebo ne, nechám na vás, ale faktem je, že jste měli možnost, respektive ste byli přinuceni, mimo flákačů, nul a kapely pivo (kterási s každým koncertem v čb získává čím dál tím větší fanouškovkou základnu) shlédnout film zabývající se hudební scénou 80. let, poslechnout tři víceméně neznámé básníky (jesli byl můj výběr správný nebo ne, je v podstaě irelevantní), poté si poslechnout nové básně nestora českého undergroudu a mezitím si popovídat se svými přáteli, rozejít se svými partnery, zkonzumovat nemalé množství drog a pak v magických ranních hodinách pod vlivem krásných ale i špatných zážiků vychutnávat jedinečné a neopakovatelné vystoupení hudebních klasiků z čb. Tento filmo- literárně - hudební maraton trvající něco málo přes půl dne končil a všichni sme znaveni alkoholem a emocemi odcházeli domů s dobrým pocitem příjemně stráveného dne a i když unavení, tak odpočatí od všedních a už pracovních či studentských povinností. Tedy z tohodle hlediska se páteční večer povedl. Jestli se povedl z hlediska organizačního a výběru vystupujících, to už je jiná otázka, každopádně to byl první ročník a určitě je co zlepšovat. Tolik filozofická úvaha na téma Literární večer. Teď bych si dovolil popsat LV z pohledu pořadatele a návštěvníka. I když pravda, pár vystoupení jsem nestihl, a už kvůli pracovnímu vytížení nebo pracovnímu vysílení. Pár dní před dnem D, mi volala Dáša Vokatá, jedna z hlavních hvězd večera, s tím, že se omlouvá, ale že musí oženit syna, a to zrovna v pátek, a až v dalekých Švícarech. Den nato jsem šel lepit plakáty, ale k mé smůle jsem se předtím posílil trochou vodky a moje pověstná ostražitost se vytratila, byl jsem přistižen hlídkou Policie ČR, která si na pomoc přivolala další dva hlídkové vozy (asi jsme vypadali nebezpečně, vzhledem k tomu, že mi z kapsy koukala, již zmíněn flaška, co kdybych se jí rozhodl použít jako zbraň), nejenom že jsem byl poslán před přestupkovou komisi (takový soud nejnižší instance), ale pan příslušník mě slušně řečeno inzultoval a vzali nám všechny plakáty. Další problém nastal když mi fotograf hodinu před začátkem akce zavolal, že nemůže přijít, to už sem byl na zhroucení a celá akce zaváněla katastrofou. Další stresovou situaci jsem zažil když jsem volal Magorovi, s tím jestli teda opravdu přijede, po jeho argumentaci za zvuků cinkajících půllitrů že to bez Dáši nemá cenu, slíbil, že teda jako přijede. Vy kdož jste přišli v avízovanou hodinu začátku, tedy v 16h, zažili jste pouze zmatek a chaos pana pořadatele. Film se nakonec podařilo spustit někdy okolo půl 6. po chvíli oddechu sem se odhodlal zavolat s nemalým strachem Magorovi jestli už je na cestě. Po nekonečném počtu vyzvánění, se ozval známý jeho hlas, který k velké nejenom mé radosti oznamoval: už jsem v Písku, za chvíli jsem tam. Doufám že tam máte slivovici? Oddechl jsem si a šel sem na bar zkontrolovat jestli je tam dostatečná zásoba slivovice. Byla. Po pár kontrolních ochutnávkách všechno začalo vypadat radostněji. Dvouhodinový dokument Hudba 85, na dnešní dobu nepochopitelně úžasný projekt pár nadšenců pohybujících se v big beatovém podhoubí se pomalu blížil ke konci okolo půl 7 a na řadu přicházl hodinový básnický blok ve kterém vystoupili tři básníci, mě osobně nejvíce zaujal brněnsko veselský Patrik Kotrba, mimo jiné o něm Magor prohlásil: dobrý básník, škoda jen toho přednesu, ve formě se ztrácí obsah. Škoda jen, že nepřijel slavný francouzský básník Gistane Dambo, to by i Magor smekl. Bohužel cestou z Francie se někde na cestě ztratil, snad příště. Možná, že na trému všech zúčastněných měl vliv právě příjezd páně Jirouse, jelikož mě všichni tři prosili, aby mohli vystupovat ještě před tím než přijede, nepovedlo se.


Příjezd Magora
Někdo za mnou přiběhl, že už je tady, sebral jsem veškerou odvahu a vzpoměl si co mi nedávno říkal Sváa Karásek když sme se bavili o Magorovi, s tim, že se bojim že něco provede, a on řekl: No co, průsery musí bejt, bez nich by nebyla sranda. Magor přijel se svým přítelem Láďou Heriánem, katolickým knězem, který pravidelně slouží nedělní mše na trutnovským festivalu, které většina z nás nestíhá, jelikož se konají v časných ranních hodinách. Dopovázela je slečna (paní) Ilona, o které nic bližšího nevím, jenom to že vypadala jako protřelá undergroundová můza. A oběma vévodil undergroundový básník a umělecký vedoucí PPU. Když se usadili, první co si Magor poručil bylo pivo a slivovice, tvářil se kysele a trochu nasraně (jestli to bylo nedostatkem alkoholu nebo kulturním šokem to nevím). Na pódiu právě probíhalo autorské čtení a Magor zamyšlen mlčky poslouchal, neodvažoval jsem se ho rušit. Po chvilce se ke mně naklonil a povídá mi: Vždy je nikdo neposlouchá, všichni si povídají. Před 14 dny jsem byl v Český Lípě, stoupnul jsem si na pódium, přečetl jsem tři básně, poslal je do prdele a odešel. Ale tobě to neudělám. Usmál jsem se a přemýšlel jestli jsem mu tak sympatický nebo tolik potřebuje slíbený honorář. Po básnících začla hrát kapela Pivo. Magorovi se očividně líbili, mezitím sme si povídali, faktem je že si z našeho rozhovoru pamatuji velmi málo, neb alkohol působí neblaze na krátkodobou pamět, ale asi to nejdůležitější bylo, že zhruba na každou druhou otázku bouchnul pěstí do stolu, poslal mě do prdele na jaký blbý otázky se ho ptám a to se zhoršovalo s každým dalším pivem. Konečně Magor s Láďou přišli na řadu. Magor četl ze svých nových sbírek Okuje a Rok Krysy, hlavně ta druhá byla velmi zajímavá a Láďa to prokládal různými písněmi. Když jsem mu asi v půlce vystoupení přinesl na pódium pivo a slivovici, poděkoval, naklonil se ke mě a s úsměvem mi pošeptal: Tak sem to zvládnul, co? V tu chvíli jsem věděl, že je vyhráno. Vrcholem večera bylo, když Láda začal hrát mochomůrky a Magor po chvíli váhání přistoupil k mikrofonu a zazpíval asi dvě sloky s ním. Moji oblíbenou kapelu DPVJU jsem ,,bohužel" strávil v diskuzi s Magorem, kde mimo jiné prohlašoval, že teď je to stejně hovno jako za totáče, protože předtím byli policajti, teď jsou exekutoři a ty sou stokrát horší než estébáci, poté mi vyprávěl o plasticích, že jako manažer jim nikdy nedával honoráře, protože dobrej umělec, je hladovej umělec, když je umělec najedenej, nemá potřebu tvořit. Někdy po půlnoci jsme se rozloučili, udělali povinné foto, a autogram a pan největší český žijící básník se svým doprovodem odjel směr Praha.


Konec večera
DPVJU - kapela nepochopená, která navždy zůstane asi nedoceněná, kdyby kluci začínali v dobách plastiků, byla by z nich dnes legenda. V té době vzniklo spoustu umělců zaštitujících se dnes undergroundem, většina z nich neoprávněně, sposta z nich jsou pouze hospodký halekačky, ale DPVJU by byly legendy, když to přeženu, kluci se narodili ve špatný době. Ale i přesto si své posluchače našli a čím víc v ČB koncertujou, tím více duší dokázali získat na svou stranu. DPVJU není kapela, kterou si na první poslech zamilujete, ona potřebuje čas, když jí ho věnujete odvděčí se Vám nejenom hudebním orgasmem. Večer zakončili budějická uskupení Nuly a PFNO, předvedli magické vystoupení, bohužel hladina alkoholu v krvi nebyla slučitelná s pozorností, takže jediné co k jejich vystoupení mohu říci jsou tři slova: Fantastické, neopakovatelné, magické. Celý Literární odpoledne - večer - noc - ráno byly magické. V srdci jižních čech se odehrála akce památná, akce historická, na kterou bude sposta lidí vzpomínat, budete o ní vyprávět svým dětem a..., ale to už přeháním, ale zvedám všechny tři ruce pro další ročník. Co vy na to?
Kožen


Mr.Brown, 28.11.08

Tento den měl se státi svátkem všech punkáčů, bohužel, nebo snad bohudík, se tak nakonec nestalo. Píchlá duše se zalekla vystupování pod prestižní značkou Hukot a zbaběle odvolala. Nakonec tedy po těchto všech peripetiích koncert úspěšně proběhl!Když mu dám přízvisko multižánrový, snad se moc nespletu. První příšla na řadu začínající budějická kaplea Moss call lees, jejich teprve 2. koncert, energií nabité vystoupení zaujalo většinu publika, a i přesto že začínali, parket nebyl zdaleka prázdný. Experimentálně punkové písně zvláštního repertoáru doplnili pár coververzemi a hrstka punkáčů v klubu byla potěšena. Možná že tato kapela konečně zalepila chybějící žánrovou díru na budějické scéně. Uvidíme.
Druhá kapela byla víceméně překvapení. Fanoušci RIP, kterých tu nebylo málo, si mohli zavzpomínat na začátky této budějické hudební legendy. Pánové Otík, Líbal a Vojta vystoupili pod starým názvem SHAI, hrajíce muziku z drahných začátků RIP, jejich vystoupení bylo sice krátké, ale naprosto brilantní, kdo by si nepamatoval legendární koncert ve Stounu, kdy členové tohoto podivuhodného uskupení vystupovali v ženských šatech. Kdo by si nezamiloval mistra převleků pana Otíka? Třetí začali hrát krumlovští No crapes, směsice grunge a možná snad i punku. Už od prvních taktů kapela jela naplno a vydržela tak až do konce. Podle mnohých, hudebně nejlepší koncert večera.
A konečně, večer uzavřeli též krumlovští Caesarovy kanady, tajuplně přejmenované na Císařovy nové boty. Skutečnost předčila očekávání, klucí dostáli své roli rebelujících punkáčů (i přes svůj již pokročilý věk) a na pódium naběhli bosí (a my, kdož jsme tam byli, víme co to bylo za výkon, jelikož v Brownu se zásadně netopí), na pánech bylo vidět, že si vystoupení očividně užívají, však při frekvenci dvou koncertů ročně, aby tomu tak nebylo. Zahráli svoje svoje pecky a dokonce pár lidiček pochopilo a zulo si boty a tím pádem efekt císařových bot byl dovršen!
Večer se blížil ke konci, spokojení diváci dopíjeli své poslední pivo (které kupodivu nedošlo) a všichni se rozcházeli s pocitem krásně stráveného večera domů, či do jiných blízkých zábavních podniků.

PS: Hukot Vám přeje krásné Vánoce, šťastný Nový rok a jiný podobný sračky. Naviděnou v lednu. A pozor, Hukot slaví svoje první narozeniny. A bude to stát za to! Všichni jste srdečně zváni!


Mr.Brown, 17.10.08

V pořadí již sedmý Hukot koncert proběhl i přes velkou konkurenci v podobě Korábů pouště. Dostavili jste se, poslechli, popili, a můžete se těšit na další akci pod naší značkou kvality, ta proběhne poslední listopadový pátek v Brownu.
První hudebně-zábavný spolek, Folkové duo, v podobě dvou bardů budějické rockové scény, Smraďocha a Milana ve slušivých snad mexických oblečcích, zahrál něco málo ze své i z cizí tvorby, pár vtípků a naladili dychtivé publikum na hlavní hvězdy večera Dřevěné pytlí v jutových uhlích, parta pražáků, teď plácnu, pohybujících se snad 15 let, možná víc, možná míň, prostě dlouho po českých pódiích, mozí z vás jásající, mnozí z vás lehce zaskočení, jako na všech jejich koncertech, příště už budete vědět do čeho jdete a užijete si to se vším všudy. Pro mě osobně nejlepší koncert DPVJU, na kterém sem měl tu čest být, sice pouze třetí, ale o to lepší důvod, je do budějek co nejdřív pozvat znova. A doufejme, že ty z Vás, s trochu krátkozrakýma argumentama, že jim chybí bicí, přijdou této svérázné partičce na chuť.
Poslední kapela, Psychedelický flákač na odstřel, jako vždy skvělá, neopakovatelná, sdělující, nonkomforní, co více dodat? Každopádně děkuji všem kapelám za krásný hudební zážitek!


PS: Jestli tyto řádky někdo čte, tak bych Vás poprosil o Vaše názory na kapelu Dřevěné pytlí v jutových uhlích. Pište do debaty.

Kožen


Mr.Brown, 19.9.08

Kapela rip opět v brownovi a opět pod značkou hukotu. tento koncert nebyl výjmečný jen tím, že rip křrili novou desku s názvem 2084 odkazující k slavnému románu pana orwella, ale také comebackem staronového basáka líbala, který se ke kapele opět vrátil, v drahných začátcích kapely začínal na basu, aby se postupně vypracoval až na místo zpěváka, to ještě s rip mino jiných hrála na bicí krásná kačenka. Bohužel chlast, cigára jiné lehké drogy, do kterých se řadí i zpěv, panu líbalovi odrovnali hlasivky a byl nucen odejít.Dlouho kapela hledala basáka, až se nakonec basy chopil opět pan Líbal a doufejme, že už na furt. Strhující výkon byl proložen i vtipnými scénkami, například když pan kožen křtil desku, možná inspirován ivanem Jirousem, který na desky zásadně chčije, tak pan kožen jí poblil. Samozřejmě to popírá, tvrdí, že pouze to šampáňo vyprskl, ale věřte mu to. Kapela si i decentně zavzpomínala na své začátky, kdy na podiu vystupovala v roztodivných převlecích a krojích. Jejich dnešní vystoupení se neslo v doktorském duchu, všichni členové na sobě měli bílé pláště. Mír a Láska. Na konci místo Edity, potrápil své hlasivky i již zmiňovaný pan líbal, zazpíval Sílu národa a atomový deštník. Takže na své si přišli i ortodoxní pankáči v sále, kteří kapele vytýkají, že poněkud změkla. Každý zvás měl možnost si koupit přímo v klubu novou desku za pouhých 25 kč, a mnozí toho využili, jinak deska je k sehnání u Otíka, jehož číslo najdete na stránkách Rip.
Opět ste se dostavili v hojném počtu za což Vám organizátoři velmi děkují a doufají, že na nás nezanevřete a budete na naše akce stále chodit. Ještě v krátkosti o zbývajících účinkujících. Co více dodat ke kapele Nuly a Psv, vy jež na naše konzerty chodíte pravidelně, je už víc než dobře znáte a vy co jste je slyšeli poprvé, tak si stačí přečíst nějaké minulé reporty a nebo se podívat na jejich stránky. Psv si tentokrát k svému názvu přidali slovíčko revival, nejenom kvůli tomu, že s nimi hrál nový bubeník, ale hlavně kvůli tomu, že Psv už se vlastně rozpadli, ale to jim vůbec nebránilo v tom aby nám přednesli své poetické, vtipné a trefné texty, kdo zvás by si nezamiloval fenku s kalhotkama s dírkou na ocásek, nebo si nezanotoval bílou orchidej spolu s Lucií, Evou a Vaškem.
Ansábl sebevědomě nazvaný Nuly, vůbec nedostál svému jménu, protože všecho jinýho jen nuly to opravdu nejsou. Možná by mohli přemýšlet o změně názvu. Jestliže kapelu poctivě sledujete, tak mi určitě dáte za pravdu, jak se koncert od koncertu zlepšují, jejich nejlepší koncert to byl, a bude to čím dál tím lepší. Snad si na nás kluci vzpomenou, až budou dávat rozvovory leošovi v esu. A teď vážně kapela nuly vydála také nové cd, pár pohotových šťastlivů si ho odneslo domů, když ho kapela rozhazovala do publika, vy ostatní si ho můžete stáhnout zadarmo na jejich stránkách. A Větře mi , těch pár megabytů opravdu stojí za to.
Další koncert je tedy za námi, snad ste nelitovali, ale pozor další konzert před námi. Již 17. října přijede undergroundová partička z Prahy Dřevěné pytlí v jutových uhlích, kteří si zahrají s vašimi oblíbenými flákači a jak by řekl klasik možná přijde i kouzelník, ale to je překvapení.
V poslední době nás mnozí obviňují, že se trochu opakujeme a pohledem zpátky jim musím dát bohužel za pravdu. takže sme si pro vás připravili na leden opravdou lahůdku. Mnozí z Vás tuší, ostatní se to včas dozví. Každopádně do nového roku Hukot vyrazí v plné síle, představí, Vám mnoho neznámých, ale kvalitních interpretů z různých koutů republiky a možná na Vás v létě čeká i malý open-air fesťáček, samozřejmě když bůh dá, ale to bych předbíhal.


klub Velbloud, 13.6.08




Mr.Brown, 23.5.08

Přátelé kvalitní nezávislé hudby. další koncert je za námi, jestli se líbil nebo naopak, nechám na Vás. Tedy jen trocha faktů. Na podiu se vystřídaly 4 kapely, nejmladšímu umělci bylo 9 let a nejstaršímu abych neurazil, zhruba čtyřikrát tolik, hned ze začátku patří velký dík panu šamanovi, který půjčil svoje bicí, byl za to taky náležitě odměněn a samozřejmě kapelam, hlavně edwardum, kteří přijeli až zdalekého brna, bacilům, kteří začínali hrát až v sobotních ranních hodinách a akii, že si ve svém nabitém programu našli mezeru. Naopak omluva pivu, že nestihli večerníček. To byl vtip. První hráli piva, kdo neviděl nepochopí. dva bráchové, dvě ségry ze studené, které doprovázel jejich tatínek, nejdříve nesměle naladili nástroje a pak se do toho obuli. Už první písničkou dokázali, že v téhle branži nejsou žádní nováčci. texty nabité lehkostí, vtipem i dětskou, ale přitom pravdivou naivitou. zpočátku publikum nechápalo, stejně jako 9 letou dorotku která ve svých růžovoučkých šatičkách předváděla úžasné taneční kreace, bohužel jsem jsem se jí nestihl zeptat zda si choreografii dělá sama nebo jí s ní pomáhá tatínek, ale po pár písničkách pochopilo a na konci ocenilo matyášovo texty, který seděl za bicími bouřlivým potleskem, tedy vrchol večera hned na začátku. Našli se i tací, kteří tento children underground nepochopili, těm snad jeden vkaz: nechápu vás. po pivním osvěžení následovala budejická ehm rocková legenda, ostřílení vědci z akademie věd a věru zbytečná ztráta času to nebyla. zahráli všechny svoje nejdůležitější šlágry, potěšili svůj stálý fanklub, vypili pár piv a jeli domů, nejspíš bádat nad nějakým převratným vynálezem. Jediné co mě mrzí, že většina fans si poslechla akii a pak odešla, aniž by slyšela i ostatní kapely. a věřte tomu, že stáli za to. Na přelomu pátka a soboty vystoupili brněnští edwardi, kteří v našem krásném městě vystoupili už podruhé a pomalu, ale jistě si mezi vámi začínají nacházet skalní fanoušky. Profesionální pěvecký výkon, zasmušile přemýšlivé inteligntní texty a výborná atmosféra - to a mnohem více jste mohli zažít na přelomu pátka a soboty. Mírně opilí, ale stále (alespoň doufám) dobře nalazeni bacil magion zajistili rockovou tečku večera. a pak už si bohužel nic nepamatuju, takže doufám, že ste to všichni přežili ve zdraví a v pokoji. náš váš hukot si dává přes prázdniny pauzu, ale už na začátek září pro vás chystáme další neméně zajímavé koncerty. Ale ještě předtím v pátek 13.6 si můžete zkráti čekání na letní festivaly v klubu velbloud takovými kapelami jako jsou otk, dřevěné pytlí v jutových uhlích a soxoo, kteréž jsou, což musím hrdě přiznat, také v naší produkci


Mr.Brown, 21.3.08

První jarní koncert konaný 21.3 v Brownu měl vlastně podobu malýho fesťáku, vždyť kachničky z Prahy jsou vlastně takovou festivalovou kapelkou, spousta z vás je určitě zná z Trutnova, kde pravidelně hrajou ve stanu Hare Krišna. Sice jsem se jich nestihl zeptat, jak velké sympatie k tomuto hnutí mají, ale to, že vlastně ani jeden z jejích členů nepije, by mohlo něčemu nasvědčovat, každopádně Duckies přijeli, zahráli, sbalili se a i přes četné přemlouvání, spěchali zpět do Prahy, takže vlastně ani neměli čas si naše krásné město pořádně prohlédnout, což si myslím je tak trochu škoda.
Stejně tak další hosté Hodně Podně, kteří sice nejsou tak zdaleka, ale budiž jim odpuštěno, jejich koncertní plán je opravdu slušně nabitý, o čemž se můžete přesvědčit na jejich webu. Největší problémy zase byly s RIP, ale kdo zná Otíka, tak se tomu nemůže divit, Otíku promiň, slibuju příště to bude jen a jen na tobě.
Největší dík patří Nulám, který daly svoje bicí všanc a pak, co si pamatuju, chlastaly až do rána! A to vůbec nemluvim o Sokolovi, který ještě hodinu předtím než stál na Brownovským podiu, bavil svojí basou obecenstvo v Bloudovi. Odvažuji se říci, že i přes velkou Bloudovskou konkurenci v podobě Korábů pouště naše akce obstála a nikdo nelitoval, že místo Bernarda pije Gambrinus.
Něco málo k tomu jak vlastně koncert vznikl: na začátku byl Trutnov, kapela Duckies si získala moje sympatie a bylo to. Pravdou je, že Duckies trápí už dlouho personální problémy a i tentokrát přijeli bez zpěvačky, která byla k vidění v Trutnově, ale slečna Kristýnka jí zastoupila víc než dobře. RIP už se skoro stávají stálicí našeho programu, i když sme se s Otíkem tentokrát trochu pohádali o pořadí, tak doufám, že příště mojí nabídku na koncert neodmítne. Dlouho sme přemýšleli koho třetího, až sme na internetu našli Soběslavskou kapelu Hodně Podně, a bylo rozhodnuto, na Nuly sme si vzpomněli trochu pozdě, takže nebyly ani na plakátech, ale myslím, že patřily k tomu nejlepšímu, co ste mohli v pátek večer slyšet. S plakáty tentokrát nebyly větší problémy, takže doufám, že ste je ve městě alespoň trochu zaznamenali. Dokonce jsme si pořídili razítko s logem naší "production", které, ale nedopadlo slavně. Buď skončilo někde v koši anebo ho má někdo doma jako suvenýr. Cena byla opět stejně lákává jako vždy, tzn. jedna kapela za 12,50 Kč.
První hráli Nuly. Jejich basák hrál od 8 h v Bloudovi se Soxoo, pak vzal basu na ramena a utíkal do Brownu, stihl, a i díky tomu ste mohli slyšet parádní výkon všech tří členů kapely. Jediným problémem byl chybějící koberec pod bicíma, s kterým měli co dělat i ostatní bubenící, ale malá organizační chybička se musí vždycky vloudit. Tímto se omlouváme. Druzí hráli Duckies, i přes trošičku statický pěvecký výkon potěšili velmi své jihočeské příznivce. Soběslavský ansábl Hodně Podně překvapil svou živelnou energií a získal si spoustu nových budějických fanoušků. Spousta z vás už má doma jejich desku, tak víte, o čem mluvím. Bezkonkurenčně nejlepší vystoupení večera! Celý festival uzavřeli budějičtí RIP v čele s charismatickou a stále usměvavou zpěvačkou Editkou, její modře zářící řasy přilákaly před podium i ty z vás, kteří už pospávali na útulných Brownovských křeslech. A to vůbec nemluvím o jejím hlase. RIP rozdali spoustu samolepek, a hlavně spoustu zajímavých myšlenek a my sme se mohli odebrat k baru a debatovat o nich až do časných ranních hodin. Jen kdyby ve 4 ráno nedošlo pivo, ale to si myslim, že už tak ňák bylo všem jedno. Koncert se povedl, a jestli máte jinej názor, tak klikněte na diskuzi a pusťte se do nás. Jinak se těšte na další koncert 23. 5. 2008, už pro vás hledáme další zajímavé kapely k tanci i poslechu z nejdalečejších koutů naší vlasti. Díky za návštěvu a 23. 5 naviděnou a naslyšenou!
Váš Hukot


Mr.Brown, 18.1.08

Po blahém úspěchu prvního koncertu, ještě týž večer v nedaleké hospůdce, si 2 nadšenci podali ruce a vznikl tajný spolek, jemuž bylo později vymyšleno krycí jméno HuKot a začali přípravy na další koncert. O pár dní později si HuKot plácl se Zdeňkem z Brownu a byl určen i datum, 18.1.2008. Památný den nastal, ale ještě předtím mu předcházely různé peripetie. Kožen se jednoho dne vydal celkem naslepo na koncert Stísněných vajec a krásná slečna Lucie mu učarovala svým vtipem i šarmem a rozhodl se jí uspořádat koncert pro radost, Huďa sehnal svou zamilovanou kapelu Z bláta do louže a slečna Lucie sama vzkřísila již v klidu odpočívající Kanady, kteří (přece jenom jsou to klucí stydlivý), vystupovali pod všeříkajícím pseudonymem Hranice nepravděpodobnosti. Měl to být vcelku unikátní koncert. Poslední vystoupení Psychiky (personální problémy?), zmrtvýchvstání Kanad a prý jeden z posledních (ale věřte jim klukům ušatým) koncert Z bláta. A těď ty peripetie: Plakáty se povedly, velmi, sic tiskárna stávkovala a stávkovala a začly se lepit trošilinku pozdě a s trochou problemů, čímž bych chtěl pokárat městskou policii, která svým neustálým pokutováním nás, počestnách občanů, zdržovala naši bohulibou činnost. Sesaďte šéfa těch zlejch strážníků, volal lid. Po malé revoluci, která proběhla v ulichích našeho města, kdy občané skoro defenestrovali většinu příslušníku sboru MP, zasáhl moudrý a čestný starosta, který zjednal svou pevně vládnoucí rukou v řadách občanů i příslušnků MP klid, který trvá až dodnes. Další peripetie nastaly, když si pořadatelé 3 dny před koncertem uvědomili, že nemají zvukaře. Co udělali? Šli se ožrat. A co se stalo? Zvukaře potkali v hospodě. Koncert byl naplánován na 9. hodinu a jelikož v Brownu neplatí policejní hodina, pařilo se až do rána. Litujte, vy nešťastníci, co jste odešli před půlnocí, ale o tom později. Vstupné bylo opět 50 Kč a lidé se dostavili v houfném počtu (150?), slibuju, že příště to budu počítat! První hrála Psychika stísněných vajec, nezapomenutelný hlas krásné Lucie zvedl ze židle i ty nejapatičtější z nejapatičtějších. Po koncertě se strhla velká bitva o novou desku této vycházející budějovické star, která se prodávala u vstupu za akčních 30 Kč. Několik lidí bylo ušlapáno přímo v zuřícím davu, jeden mladík umřel při převozu do nemocnice na narychlo sehnaném dětském kočárku, který nám poskytl nedaleko bydlící bezdomovec. Díky, teda jako za ten kočárek. Pro zájemce o nové CD těchto superstar, které obsahuje i světoznámý šlágr Eva a Vašek mám dobrou zprávu, cd je k sehnání ve vašem Tescu za pouhých 39,90 Kč. Po krátké přestávce začali do kytar bušit krumlovské punkové legendy, které se daly dohromady speciálně kvůli našemu koncertu, pod krycím názvem Hranice Nepravděpodobnosti. Nejenom na zpěvákovi Jirkovi bylo vidět, že si koncert užívá, takže kdo ví, třeba v brzké době Caesarovy kanady na našich pódiích ještě uvidíme. Hvězdy večera, jak už je naším dobrým zvykem přišly nakonec, publikum bylo už dobře rozehřáté nejenom předcházejícími kapelami a Z bláta do louže spustili do opravdu přátelské atmosféry své jindřichohradecké SKA. Myslím, že to byl opravdu vrchol večera, po několika přídavcích si většina kapely šla odpočinout ke svým sklenkám, ale neúnavný zpěvák Jack se chopil bonga a s hrstkou nejvěrnějších podbarvoval skvělou atmosféru Browna až do pozdních ranních hodin. Co říci závěrem? Asi jen: Těšte se na další akci!!!


Cuba BAR, 16.11.07

Po několika měsících vyčerpávajícího zařizování, telefonování a domlouvání padl termín prvního koncertu. Úspěch se zdál neodvratný, ale snad ruka osudu, nebo kdoví co, zasáhlo, týden před koncertem byly sice kapely domluvené, ale jaksi nebyl prostor, všechno nakonec zachránila Maruška z Cuba baru. Pátek, 16. listopadu 2008, 19:00. V 18:00 se začaly kapely sjíždět na místo činu, vše vypadalo na hladký průběh akce. Aktéři začali být nervózní, když za 5 minut sedum stále nedorazil zvukař a pořadatel Kožen nebyl schopen vysvětlit, kdy tak asi dorazí. Zvukař naštěstí dorazil něco po sedmý a zdálo se, že je vše zachráněno. Další zděšení přišlo po pár minutách, kdy se zvukař začal shánět po izolepě, prý na zaizolování kabelu, v tu chvíli se zdálo vše ztraceno! Nakonec jak už to v pohádkách bývá, izolepa se našla (díky jedné krásné slečně, které sem tu izolepu ještě nevrátil, omlouvám se) a první kapelka RIP mohla začít zvučit. Koncertu předcházel pompézní ohňostroj a pivo zdarma, jak už to na našich koncertech běžně chodí a ve tričtvrtě na 8 se začalo hrát. Zvuk se zlepšoval s každou další písní a v pár posledních písničkách bylo Editě i celkem rozumět. Druzí měli začít hrát Edwardi, ale jelikož byli tou dobou ještě někde v Jindřichově Hradci, chopili se svých nástrojů pánové z Flákače. S velkým úspěchem sdělili lačnému publiku své myšlenky a po pár přídavcích, kdy už se zdálo, že pánové a slečna Kristýnka Z Edwardů nedorazí začali odnášet své nástroje do dodávky. V tu chvíli se už Brňáci nacházeli někde na Palačáku. Po skvělé navigaci pana pořadatele byli Edwardi na místě. Po prvotním rozčarování začali rozbalovat nástroje a ,,otravovali,, zbytečnými dotazy jako například kde sou odposlechy, nakonec pan zvukař natočil bedny, aby se zpěvačka slyšela a mohlo se začít. Bylo přesně za 5 minut policejní hodina a nic naplat, matrace v oknech nestačily, naštěstí pání policisté měli lepší věci na práci a až do 11, kdy koncert skončil se neobjevili. Brněnská kapela Edward měla u budějického publika úspěch, dokonce i někteří nejmenovaní podnapilí návštěvníci si zapogovali a všichni byli víceméně spokojení, spíše více. Po té ,co paní majitelka začala tancovat na baru a rozbíjet půllitry o bar, se většina návštěvníků odebrala domů plnit manželské povinnosti a zbytek se opíjet do jiných zábavních podniků ve městě. Nakonec pár technických dovětků a poděkování: vstupné činilo symbolických 50 Kč a vybíral ho náš, dnes již stálý zaměstnanec, pan Martin za pár piv, díky! Lidí přišlo něco ke stovce, ale kdo to má počítat, díky! Všichni byli maximálně spokojený a nadšený, díky! Díky Marušce za prostory, díky! Plákáty dělal pan Adámek, za vstup, díky! Zvučil pan Metly, díky! Kapelu RIP přivezla Holi, zadarmo, díky! Psychickou podporu mi poskytla slečna Pája, díky! Plakáty jsem rozvěsil Já, díky! Plakáty natiskl Tata,díky! Hudební zažitek poskytly, skoro zadarmo, kapely: RIP, Psychadelický flákač na odstřel, Edward, díky, díky, díky!